O autorovi

Jan Hanz Novotný cestuje po světě na kole přes 27 let od svých 15 let. První velkou neuvěřitelnou cestu uskutečnil ve svých 19 letech. Tehdy jako student sedl na kolo v Praze s 500 tehdejšími markami na půl roku cesty v kapse (víc se mu nepodařilo na brigádách ušetřit), bez cestovního pojištění, na které neměl peníze, bez internetu a telefonu, spal pouze venku, nikdy nespal v hotelu (až na jednu výjimku, kdy se stal hostem jordánského krále) a vyrazil směrem do Afriky. Cílem byla původně jordánská Aqaba, ale vlivem okolností nakonec přejel Sinaj a dojel až pod pyramidy, jako v knize Alchymista od Paola Coelha. Cestou projel Českem, Slovenskem, Maďarskem, kde zažil největší krizi, pak pokračoval přes rumunské hory, Bulharsko do Istanbulu. V Istanbulu si koupil anglicko-turecký slovník a několik měsíců strávil každý den v jiné turecké vesnici a rodině, a tak se naučil obstojně turecky, což mu otevíralo všude dveře. Když projel celé severní Turecko a následně i Kurdistán, následovalo projet celou Sýrií, přesně místy, kde ještě před nedávnem byl Islámský stát. Protože v té době v Sýrii nefungovaly bankomaty, musel projet asi tisíc kilometrů přes pouště až k irácké hranici a následně přes Palmýru a syrskou poušť do Damašku, bez jediného dolaru v kapse, jen s pomoci místních lidí, kteří mu sami od sebe dávali vodu a jídlo a nechávali ho u sebe přespat. I po letech nechápe, jak se mu to vlastně podařilo. Když se konečně dostal do Aqaby, setkal se s místními vojáky, kterým když řekl, že jel do Aqaby půl roku a co všechno zažil, spojili se s jordánskou královskou kanceláří a on se stal oficiálním hostem jordánského krále Abdalláha II. a strávil tak několik dní v pětihvězdičkovém hotelu, ve kterém jako student ještě nikdy nebyl. Následně se mu podařilo dostat do Izraele a následně do Egypta, kde se potkal se svým známým archeologem a následně, když už neměl žádné peníze, zkusil požádat jednotlivé aerolinky, jestli by mu nezasponzorovali letenku zpátky do Prahy. Původně chtěl v Egyptě naskočit na nějakou loď zpátky do Evropy, ale ani s pomocí ambasády (internet byl ještě v plenkách), se mu nepodařilo žádný takový spoj najít.  Po třiceti pokusech, se mu to u posledních aerolinek, což byly Austria Airlines (české se na něho vykašlali), nakonec podařilo a během 3 hodin seděl v letadle směrem (skoro) domov – do Vídně, odkud už to bylo domů jenom kousek.

Po této formativní cestě, která mu jako mladému člověku otevřela zcela nové obzory a možnosti, který tento svět nabízí, se rozhodl odletět do Austrálie a celou ji objet na kole. To byla další velká cesta. Až pak následovala cesta do Tibetu, jihovýchodní Asie, střední Amerika a řada menších cest. Na všech cestách si vedl podrobný deník a i přes vyčerpání, které tento druh vcestování provází, si tento deník vždy vedl. V současné době pracuje na zpracování všech svých cest do elektronické podoby a jejich vydání.